Seberealizace

Každý vnímá smysl života trošku jinak, proč se tedy zabývat smyslem ostatních a nezabývat se svou cestou?

Vítám Tě, čtenáři u dalšího článku na mém blogu.

Poslední dobou, hlavně při poslechu podcastů se čím dál víc setkávám s fenoménem seberealizace a plnění si snů. Každý má sny, jenom si je někteří neuvědomují, proto za ně nedokážou dostatečně bojovat. 

Pod pojmem seberealizace si vybavím cílevědomého člověka, který přesně ví, kam se jeho život ubírá a jehož cesta má přesně daný cíl. I když se cesta klikatí všelijak, jde si za svým snem, který buduje a každým dnem na něm naplno pracuje. O kolik je tento člověk lepší než někdo, kdo nedokáže přijít na to, co doopravdy chce a jeho snem je prožít kvalitní život plný zajímavých věcí a prožitků?  - I cesta může být cílem. 

Každý den se na nás valí obrovské množství motivace o tom, jak začít konečně něco dělat, školení a přednášky o time managementu ve snaze ukončit boj s prokrastinací a konečně nad ní zvítězit. Mně se to třeba nepovedlo. Nerada totiž vystupuju z komfortní zóny, pokud nemusím. Radši si užiju pohodové dopoledne u videí na YouTube než abych šla na přednášku, která mi stejně nic nedává, a učila se věci na další týden. Když jsem pod nějakým tlakem, moje tělo je daleko lépe připraveno na práci a dokážu zvládnout větší množství věcí a daleko lépe. Ano, občas mě tato technika dohání k šílenství, mí nejbližší by o tom mohli hodně dlouho povídat, ale stejně, co mě zaujme, to si dokážu zapamatovat daleko lépe. Dost možná by se na toto téma dalo aplikovat Paretovo pravidlo. 

Hlavně si to udělat tak, aby to nebylo tak horký, jak to zpočátku vypadá. Najít si nějakým způsobem systém, o který je možné se opřít a potom na něm stavět. Ať už je založený na technice "pomodoro" a nebo na čase, který obětujete hlavně sami sobě, přátelům, rodině nebo boji za nové tělo. Nejdůležitější je se cítit dobře. 

Mějte pěkné Vánoce a do nového roku vstupujte spíš s čistou hlavou než s tunami předsevzetí.

Tak zase někdy...

Barbora